Gabriela Demeterová se stále snaží přicházet s něčím novým. S bravurou nahrála šest duet pro housle a violu, technicky i intepretačně velmi náročnou skladbu Carla Stamitze, přičemž oba party zvládla sama. Koncertovala v mnoha zemích, setkala se s projevy různých kultur. Ráda se dobře nají, dietu neuznává.

Rychle jste se zařadila mezi špičku koncertních umělců, existuje na to recept, který by mohli eventuálně použít vaši méně známí kolegové?
Je to především poctivá a systematická práce. Samozřejmě, že musíte mít také trochu štěstí. Za mým zdánlivě rychlým vzestupem je spousta let dětské dřiny, vítězství na soutěžích od 7 let, každodenní příprava na koncerty a mnoho odříkání -zkrátka tvrdá disciplína...

Kolik hodin denně cvičíte?
To je různé. Záleží, jak nabitý mám koncertní program. Někdy je to oddechová hodinka, někdy tři, ale i sedm hodin.

Dáváte přednost houslím, nebo viole?
Na housle hraji od tří let. Budou pro mne vždy číslem jedna. Ostatně většina mých koncertů je houslových. Když hraji na violu, zařazuji během koncertu rovněž houslové skladby. Viola je pro mne jakýmsi zpestřením, jejím prostřednictvím mohu zdolávat další zajímavé úkoly. Nerada setrvávám na jednom bodě. Chtěla jsem také posluchačům nabídnout něco navíc a kombinace houslí a violy v jednom večeru, nejenom při recitálech s klavírem, ale i při vystoupeních s orchestrem, je určitě zajímavá.

Začala jste hrát v útlém věku - nechtělo se vám někdy všeho nechat a dělat něco méně náročného?
Víte, byla jsem od malička vychovávána v rodině se silným hudebním cítěním. Už moji prapředci se věnovali hudbě... Housle jsem si vybrala sama, protože jsem chtěla napodobit sestru, která v té době studovala na konzervatoři. O pravých důsledcích svého rozhodnutí jsem v té době neměla ani ponětí. Samozřejmě, že někdy pochybuji, jestli všechno to úsilí má nějaký vyšší smysl. Když mi však po koncertě přijdou lidé říct, že jsem jim dala něco krásného nebo vrátila chuť do života, myslím, že to je to nejlepší ocenění a pravý smysl mého počínání.

Pro špičkového instrumentalistu je důležité udržovat si formu, jak fyzickou, tak psychickou. Jaký jste zvolila denní režim vy?
Moje práce je velmi nepravidelná. Vstávám brzy, celý den hraji, zkouším na koncerty, vyřizuji věci týkající se mého managmentu nebo festivalu Barokní perly Gabriely Demeterové, následuje cesta na koncert, domů se vracím v noci. Někdy nemám čas se celý den ani pořádně najíst. Rovnováhu hledám v procházkách se psem, v rodině a ve své veliké vášni - jezdectví.

Vaše povolání je spojeno s častým cestováním. Kde jste byla nejdál a jak to tam na vás působilo?
Nejdál jsem byla v USA a Japonsku. Japonské obecenstvo miluje klasickou hudbu a obzvlášť dobré české interprety. Tam vás uctívají jako hvězdu populární hudby. V každém, byť sebemenším městě je krásný sál s dokonalou akustikou. To je ve světě nevídané. Všude je čisto, vše má svůj řád. To mi naprosto vyhovuje. Mám-li někde delší dobu pracovat, pak je to nezbytné.

Povídejme si teď o potěšení z jídla a pití. Jaký máte vztah ke gastronomii?
Jsem veliký gurmán. Klidně se v noci nacpu nějakými dobrotami. Vyhledávám jako odpočinek kvalitní restaurace i na turné v cizí zemi. Z americké kuchyně mne zaujala ta mexická - do té jsem blázen. Japonsko mne nadchlo svým smyslem pro detail, jenž se projevuje i v přípravě jídla. Velice jsem si oblíbila sushi a sashimi -syrové ryby. Dobře se najíst po výdeji energie na koncertním pódiu je pro mne nezbytné. Jsem velkým vyznavačem francouzské, italské, řecké, arabské, mexické a japonské kuchyně. Vůbec nevyhledávám jídla česká. V Čechách si v klasické hospůdce dávám zásadně utopence nebo nakládaný hermelín. Co se týče pití, tam je to jinak. Od přírody nemám k alkoholu velký vztah, s mou profesí by se to ani neslučovalo. Jsem labužník, který si rád dopřeje sklenku kvalitního vína, nemám-li ovšem další den koncert. Chutnají mi bílá vína z vinotéky U Vavrysů - Tramín, Rulandské...

Nejen uměním živ je člověk, najdete si čas k přípravě něčeho dobrého pro rodinu a přátele?
Jídla připravuji pouze když mám na to čas a klid. Je to část mé relaxace. Není to však příliš často. Vařím bez použití receptů různé kreace, které mne napadnou. Do dobrých restaurací chodím velmi ráda. V Praze mám několik oblíbených. Nabízejí v nich hlavně francouzská jídla.

Jaké kuchyni a jakým nápojům dáváte přednost?
Rozhodně francouzské a italské kuchyni. Také všechna orientální jídla mohu jíst bez problémů. Na čínskou kuchyní jsem v Čechách opatrná od doby, kdy jsem byla v Japonsku pozvána na pravou „čínu" -to bylo naprosto něco jiného. V pití vládnou nealkoholické nápoje nebo svátečně decinka vína.

Ženy, na rozdíl od mužů, u nichž by to často bylo na místě, se z estetických důvodů trápí různými dietami. Myslíte, že to má smysl?
Nemá. Já jsem nikdy dietu nedržela. Mám štěstí, že mám v tomto ohledu dobré genetické předpoklady. Hodně dělá strava. Zásadně se nepřejídám, nevadí mi ani nechat dobré jídlo na talíři. Mám také každý den dost pohybu jak na pódiu, tak v soukromí - při sportu nebo procházkách se psem. Postavu máme víceméně každý danou od přírody. Udržet si linii můžeme nepřejídáním se a pohybem.

Co očekáváte od života v příštích 10 letech?
To kdybych věděla... Snažím se nic neočekávat. Pak je člověk šťastnější.

Nezdá se vám současná česká společnost příliš jednostranně orientovaná na materiální hodnoty?
To je problém celého světa. Dějiny se opakují ve spirále. Když se podíváte o 2 000 let nazpět, zjistíte, že řešili ten samý problém, a proto na svět přišel Ježíš Kristus... Stejně to nezabralo. Jsem optimistka a věřím, že je mezi námi pár slušných lidí, kteří mají finanční prostředky a chtějí kulturu podpořit. Mám na takové lidi štěstí při organizaci festivalu Barokní perly Gabriely Demeterové. Bez jejich velkorysosti bych nemohla svůj projekt na záchranu památek a podporu mladých talentovaných hudebníků uskutečnit. Nesmírně si jich proto vážím, neboť kultura se podporovat nemusí... V dávných dobách žili mecenášové, kteří duchovní rozvoj společnosti podporovali a patřilo to k jejich dobrému jménu. Myslím, že to se bude dít i dnes. Chce to vydržet a nezoufat. Pak si myslím, že lež má krátké nohy. Jakákoli neupřímnost v hudbě může sice rychle mediálně zazářit, ale čas vše prověří. Když nelžete, budou i duchovní hodnoty lidi oslovovat.

Existují okolnosti, pro něž byste byla ochotna vzdát se koncertní činnosti?
Určitě zdraví mých nejbližších.