Jedním z hlavních protagonistů kompletního provedení Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha je i jeden z našich nejlepších současných houslistů, Gabriela Demeterová. Před úterním koncertem, na kterém zazněly kromě Coplandova Apalačského jara i Braniborské koncerty číslo 3, 4 a 5, jsme jí položili několik otázek.

Jako houslistka jste v Litomyšli vystupovala už několikrát. Zeptám se vás ale, jestli jste znala Litomyšl už před tím, než jste zde začala účinkovat?
Samozřejmě jsem znala město Litomyšl, ale je pravda, že jsem se sem dostala prakticky až tehdy, když jsem sem začala jezdit na festivaly.

Hodně hudebníků v rozhovorech zmiňuje skvělou atmosféru litomyšlského festivalu. Já bych se ale zeptal na atmosféru města jako takového. Myslíte, že zde stále zůstává něco z atmosféry obrozeneckého města se slavnou minulostí, kde se odehrává Jiráskova Filosofská historie?
Myslím, že ano. Přiznám se, že jsem vždycky přijedu za prací, tak nemám absolutně čas na nějakou procházku města. Vždycky přijedu před koncertem, a musím zkoušet a po koncertu většinou hned odjíždím, takže nemám čas nasávat atmosféru města. Ale Litomyšl jako taková na mě působí nesmírně historicky a vždycky, když projíždím centrem Litomyšle, tak se mi velice líbí a je to takové synonymum - jméno Litomyšle pro mě vždycky znamenalo tu obrozeneckou dobu.

V Litomyšli se většinou objevujete s barokním repertoárem, ať už se jedná o skladby Vivaldiho, Bacha nebo Bibera, se kterým jste zažila velké úspěchy zdaleka nejen v Litomyšli. Znamená to, že je baroko vaší určitou specializací?
Ne, je to spíše věc dramaturgie, že jsem byla přizvána k takovému programu. Ale už jsem zde hrála i s Českou filharmonií Dvořákův houslový koncert. Ráda bych zde udělala třeba i Prokofjevův Houslový koncert č.1, který je opravdu krásný, takže je to jenom otázka dohody. Ale taky jde asi o to, že ačkoliv Bacha hraju na moderní nástroje, tak baroko je přece jen moje hobby a vždycky se snažím dát každému autorovi to, co mu patří. A to baroko je přece jen taková specifická záležitost v tom, že se mu musím věnovat trošku víc než třeba romantice, kterou mám v malíčku od tří let.

Takže chodíte i do pramenů a zabýváte se tím, co je dnes nazýváno "autentickou interpretací"?
Já hlavně jezdím na konzultace k lidem jako je Lucy van Dael, což je významná holandská barokní houslistka světového formátu. Já prostě cítím, že to k tomu patří a jsem ráda, že mě berou jako sobě rovné. Používám i barokní ladění a není to kvůli tomu, že bych chtěla předvést, že umím zahrát i na střevové struny, ale kvůli tomu, že chci dokázat, že i na moderní nástroj lze barokní hudbu hrát stylově. Je to otázka stylu hry. Když někdo říká, že na moderní housle nelze stylově zahrát Bacha, je to jen berlička. Proto to dělám tímto způsobem a jsem opravdu ráda, že se se mnou baví i lidé v tomto oboru renomovaní, protože pak právě mohu správně aplikovat patřičné zásady. A když používám právě ono barokní ladění, tak už je ten rozdíl rozeznatelný.

Zmiňovala jste výmluvy těch, kteří tvrdí, že na moderní nástroje nelze Bacha hrát stylově. Vy tedy nesdílíte názor, že třeba slavné Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle se dají lépe hrát barokním smyčcem?
To bych zase neřekla. Ten klíč je myslím v tom, naučit se s tím smyčcem zacházet, je to otázka techniky. Samozřejmě, že kdybych s ním hrála stylem většiny současných houslistů, tak nic nezahraju. Při správném přístupu k věci mohou být ty Sonáty a partity s lukovým smyčcem opravdu lehčí, ale tentýž efekt se dá vykouzlit i s tím moderním, který má zase vyrovnanější těžiště. U barokního vás to nutí hrát všechno u žabky, což je ku prospěchu věci.

Chtěla byste, kdyby byla příležitost, třeba někdy nahrát právě Bachovy Sonáty a partity, jejichž interpretace je považována za jeden z vrcholů houslistického umění?
Chuť bych měla, ale vzhledem k situaci v současném gramofonovém průmyslu, který je v krizi, mi takovou nabídku teď asi nikdo nedá. Teď se ale zabývám pro mě nyní daleko zajímavější věcí, kompletní nahrávkou Mozartových sonát pro housle a klavír v barokním ladění s Norbertem Kellerem.

Hodně hudebníků, kteří se specializují na starou hudbu, dělají na druhé straně i avantgardní díla 20. století. Je to i váš případ?
Já jsem asi výjimka v tom, že mě 20. století zatím neoslovilo, i když pár věcí samozřejmě hraju. Já jsem v tomto ohledu dost klasická, potřebuju přece jen nějakou melodii a bohužel, většina skladatelů 20. století, se kterými jsem se mohla setkat mi tohle nedávala. Hudba 20. století se ale ubírá několika proudy a jeden z nich je právě takový návrat k tonalitě. Myslím, že takoví jako Mozart, Beethoven, Brahms nebo Dvořák přece jen věděli, co dělají. Pro mě je práce na hudbě 20. století nepříliš potěšující. Spíše dělám to, že si vyberu konkrétního skladatele, jehož styl se mi líbí.

Nemyslíte, že boom autentické interpretace je módou, která časem vyšumí?
Tak móda to určitě je jako je teď módou třeba jezdectví a jen pár vytrvalců to dělá opravdu z lásky ke koním. Myslím, že to je totéž. Vzniklo hodně dobrého, ale i špatného. Ale myslím, že v dnešní době je autentická interpretace přece jen někde jinde, než byla před deseti, patnácti lety. Ta dogmatičnost, jako byly třeba manýry "boulí", už přece jen vyprchala. Už se ví, že se vibrovalo, byť jen jako melodická ozdoba. Hodně věcí už se překonalo a myslím, že dnešní autentická interpretace je velmi zajímavá.

Máte raději účinkování na sólových recitálech nebo s orchestrem?
Všechno má svoje. Já mám ráda změnu, takže jsem ráda, když můžu svůj koncertní kalendář upravit podle toho, co mě baví. Proto také teď přijímám nabídky tohoto typu. I když teď už mám svůj oblíbený soubor, kterým je Kolegium českých filharmoniků, s nímž barokní hudbu provozuji. To, co děláme tady, považuji za dobrý počin především v tom smyslu, že třeba přiláká i posluchače, kteří by na barokní koncert jinak nepřišli. A snad je to příjemná zkušenost i pro orchestr, který jinak dělá asi spíš klasicismus a romantiku.

Na závěr se zeptám, co chystáte za větší projekty do budoucnosti?
Těch projektů je mnoho. Již jsem zmiňovala nahrávání Mozartových sonát, což je opravdu velký projekt, bude to na devět cédéček. A kromě toho mám před sebou právě s Kolegiem českých filharmoniků několik koncertů v Japonsku. Navíc mě příští rok čeká s Českou filharmonií premiéra houslového koncertu od estonského skladatele Erki-Sven Tüüra.

Děkujeme za rozhovor.

Gabriela Demeterová a Charles Olivieri-Munroe při provedení Braniborských koncertů 14. června 2003 ve Smetanově domě v Litomyšli.