Co nového přinesl rok 2001 do vašeho života?

Je pro mě dost zásadní-i přes problémy s mým managmentem, který mě po roce spolupráce vytuneloval a s nímž jsem v právním sporu. V Americe jsem hrála Dvořákův houslový koncert, v prosinci jedu na turné po Japonsku a čeká mě řada vystoupení a televizních přenosů. Mám za sebou koncerty s Českou filharmonií v čele s vynikajícím dirigentem Paavo Járvim. Hrála jsem s ním Prokofjevův houslový koncert číslo I. Stejně důležité bylo pro mě Pražské jaro. S orchestrem FOK a dirigentem Sergem Baudo jsem nastudovala Fantazii g-moll Josefa Suka. Byla to moc hezká práce a koncert se skutečnil v den mých třicetin. Lepší dárek jsem dostat nemohla.

Takže vás čeká práce, práce a zase práce...

Navíc organizuji 1. ročník vlastního festivalu v Plasích u Plzně - od 10. Do 12. srpna. Bude spojen s mistrovskými kurzy. Můj kolega Jaroslav Tůma povede výuku hry na varhany a já houslovou třídu. Je to pro mne velká událost. Snad založíme novou tradici. Hlavním cílem je podpořit mladé talenty. Letos přijedou mj. flétnista Jiří Stivín, herec Pavel Rímský, zahraje Collegium českých filharmoniků. Jsem všem, kteří mi s organizací festivalu pomáhají, moc vděčná.

Budete vychovávat své nástupce. Nemáte ale pocit, že dnes je důležitější image než talent?

Dobře hrát na housle nestačí, to je pravda. Vždycky ovšem musí být na prvním místě kvalitní výkon.

Dagmar Pecková je provokativní, Pavel Šporcl nosí šátek. Snažíte se také nějak se zviditelnit?

Určitě, ale ne za každou cenu. O své image moc nepřemýšlím, to nemám zapotřebí. Důležité je být přirozená. Přetvářka mě nebaví. Konzultuji oblečení na koncerty s návrhářkou Hanou Havelkovou nebo Táňou Kovaříkovou. Na koncerty mě líčía češe vizážista Zdeněk Fencl. Pokud je to možné, tak ho vozím s sebou. Důvěřuji odborníkům. Já umím na housle, oni rozumí módě a make-upu.

A jak vypadá vaše životospráva?

Je nepravidelná, což souvisí s mým povoláním. V noci po koncertě se klidně najím. Mám hodně pohybu a jsem spíše nejedlík milující italskou kuchyni, takže s váhou nemám problémy. Ale miluju sladké.

Vyhovuje vám noční režim? Neusínáte občas na koncertech?

Jsem ranní ptáče, jež má rádo pevný řád. Moje povaha se v podstatě neslučuje s mým povoláním. Ale na koncertech neusínám, to ani nejde. Zato pak usnu hned.

Slučují se housle a sport?

Je to nezbytným doplněk. Předsudky, že muzikanti nesmí nic dělat, aby si neublížili, jsou blbost. Tím, že hrajeme od útlého věku, máme zničenou páteř, zejména krční. Proto jsem musela začít něco dělat.

Takže chodíte do posilovny nebo na aerobik?

Vyzkoušela jsem obojí, ale potit se v místnosti s cizími lidmi, když je venku krásně, je divné. Od dětství jsem milovala koně, ale rodiče mi neumožnili chodit na jízdárnu, tak jsem si svůj sen splnila teprve v šestadvaceti. Teď ale nejezdím, v zimě jsem spadla a zranila si kotník, což dodnes léčím. Ale jakmile to půjde, na koně nasednu. Chodím za ním aspoň na návštěvu a rozmazluju ho. Jednou musí spadnout každý, aspoň to mám za sebou.

Váš manžel sdílí vaše nadšení pro koně?

Respektuje to. Ale přesvědčila jsem ho, aby mi postavil na chatě letní box pro koníčka, kterého si snad koupím. Nicméně má strach. Když jsem spadla, radoval se, že mám po ježdění.

Může si houslistka, pro kterou jsou prsty obživou, dovolit vzít do rukou vidle a kydat hnůj?

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jsem na své ruce opatrnější než ostatní, ale nešetřím se. Pracuju v rukavicích. Hnůj nekydám, toho mě majitelka stáje ušetřila. Ale jednou na to dojde, už se těším. Manuální práce je nejlepší relax.

Hrála jste někdy koním?

To by je asi plašilo a měla bych strach o housle. Ale hraju psům. Jeden je u rodičů, a při pasážích, které se mu nelíbí, vyje. A když mě třeba slyší z cédéčka, spustí při stejných částech. Zato můj Diblík je zlatý. Když se mu líbí jak hraju, lehne si, poslouchá a usne. Odchází jen při Šostakovičově koncertu, ale ten se mi taky nelíbí.

Snažíte si udržovat kondici i doma?

Kůň je nejlepší fitness, zapínáte na něm všechny svaly. Mám tak lepší kondici, než kdybych posilovala. Navíc musím denně běhat se psem, je pohybový nezmar. Na koncertech vydám víc energie, než kdybych běžela maratón, takže si na nedostatek pohybu nemůžu stěžovat.

Zdá se, že kdyby vám rodiče nedali ve třech letech housličky do ruky, byla byste třeba chovatelkou koní?

Možná, rozhodně by to byla nějaká práce se zvířaty.

Máte vůbec prsty jako svůj, výrobní nástroj pojištěné?

Nemám, to bych se nedoplatila. Mám jenom životní pojistku. Stejně - kdybych si zlomila třeba jen tu nej-menší kůstku v zápěstí, tak už nikdy nebudu hrát jako předtím. A žádné peníze by mi nepomohly.