říká houslistka Gabriela Demeterová, která pro natáčení hledá inspirativnější prostředí zámků

Houslistka Gabriela Demeterová se přes léto mění v zapálenou organizátorku a učitelku. Její festival Barokní perly spojený s interpretačními kursy vstupuje 7. srpna do třetího ročníku. Letos obsáhne značnou část západočeského regionu.

LN: Kde všude se bude hrát?
Rozrostli jsme se: festival trvá skoro měsíc. Já budu učit na zámku v Manětíně, v kladrubském chrámu zase Jaroslav Tůma na varhany. Mezi našimi působišti jsou dále Dolní Bělá, Kozojedy, Plasy, Nebílovy, Mariánská Týnice, Klatovy, jeden koncert je ve spolupráci s festivalem Mitte Europa na německé straně hranic.
Náhodou jsem na výletě narazila na pohraniční vybydlenou vesničku Skoky, která vlastně neexistuje. Zničehonic se v křoví před námi objevily rozvaliny a o kus dál opuštěný barokní kostel. Ten jediný zůstal z vesnice, která byta srovnána se zemí. Přála jsem si, aby tam zazněla hudba, přispět tak na jeho obnovu. Národní památkový ústav nám nechává všechny lokality zdarma k užívání a my na oplátku věnujeme výtěžek koncertů na údržbu objektu.

LN: Co vás do této lokality táhne?
Můj muž tam má rodinné sídlo, trávíme zde volný čas, ten kraj jsem projezdila na koni... Vyskytují se tu skvostné památky, o nichž málokdo ví. Bylo mi líto, že v té lokalitě neexistuje pravidelná kulturní aktivita. Řekla jsem si, proč si nevymyslet práci blízko domova a spojit příjemné s užitečným: učit mladé talenty. Když já byla ve studijních letech, hrozně mě to bavilo.

LN: Jaké umělce uslyšíme?
Spousta koncertů čeká mě s Collegiem Českých filharmoniků, přijede česko-holandský kytarista Pavel Steidl, recitál uspořádá Jaroslav Tůma a naši žáci. Talentované vítěze soutěží nám přiveze festival Mladá Praha. Vysnila jsem si také, že na terase francouzské zahrady v Manětíně se bude tančit „balet pro krále Slunce" - projekt Týnské školy, který se hrál nedávno v Rudolfinu. Zrekonstruovaný zámek mu bude dokonalou kulisou.

LN: Jaký mají koncerty v regionu ohlas?
Veliký: stalo se, že lidé stáli i venku a poslouchali otevřenými okny. Atmosféra je úžasná, ale jsou to malé sály, a tak nás celkově navštíví asi čtyři tisíce lidí.

LN: A kursy?
Vrátilo se nám sto procent minulých účastníků! Potvrdilo se mi, že historické, duchovní prostředí má na ty mladé lidi kolem šestnácti let obrovský vliv. Přijíždějí jako rivalové a na závěr jsou jako jedna rodina. Na koncertě si zahrají všichni, i slabší žáci. Ale odnesou si snad i něco hmatatelného: na zahajovacím koncertě proběhne dražba obrazů, jejíž výtěžek věnujeme účastníkům na nákup strun a podobně: vím, jaká je to pro rodiče zátěž.

LN: Krásné prostředí přispělo určitě i k úspěchu vaší poslední nahrávky Stamicových duet.
Nejsem zastánce studiových nahrávek - vždycky mě prostředí studia deptalo. Poblíž mého rodiště Berouna jsem objevila zámeček s ideálním sálem. Natočila jsem tam i Bachovy sonáty, což je projekt, kterého si sama cením nejvíc. Zažila jsem tam v maximální koncentraci několik nádherných dní.

LN: Klasicismus a baroko vyhovují vašemu naturelu asi nejlépe...
Právě jsem roztočila velice luxusní záležitost: Norbert Heller, specialista na kladívkový klavír, mi nabídl komplet Mozartových sonát. Už máme za sebou první master. V libochovickém zámku se dochoval originální mistrovský nástroj od Konrada Grafa, Beethovenova dodavatele klavírů, přibližně z roku 1815, na němž není nic opravovaného - jsou tam dokonce původní struny! Zdá se, že nástroj snad vydrží těch osm až devět disků, které plánujeme na dva roky.

LN: To si říká o komplet Beethovena!
Teď ve dvaatřiceti už říkám na Beethovena ano a s Norbertem Hellerem bych si na to troufla.

LN: Prý se zajímáte o okultní vědy...
Nerada se o tom šířím, ale je to pravda. Intenzívněji se tím zabývám dva roky. Jde mi to a hodně mi to pomohlo v muzice i v životě. Začala jsem numerologií, časem mě potkaly tarotové karty. Čím dál míň myslím na vlastní problémy a jsem ráda, že můžu pomáhat přátelům.

LN: Vaše jméno bývá často na programech nejrůznějších benefičních koncertů. Má to nějaký osobnější důvod?
Kdysi jsem opravdu hrála pokaždé, když mě o to někdo požádal. Ale bohužel jsem zjistila, že často je to charita z mé strany, nikoli však ze strany pořadatelů. Proto jsem teď velmi opatrná a vůbec nejraději mám akce, při nichž vidím okamžitý hmatatelný důkaz: hráli jsme například zadarmo pro rodinu pěstounů, která potřebovala zrekonstruovat dům. Na konci koncertu kasička putovala před našima očima přímo do jejich rukou.