K houslím se dostala prý úplně přirozeně, přes rodinnou tradici. "Když mi byly asi čtyři roky a viděla jsem hrát starší sestru, postavila jsem před sebe malovaná leporela a šmidlala jsem na vařečky z kuchyně. " Pak jí rodiče koupili v hračkářství plechové housličky. Začala vyluzovat tóny a hrát jednoduché písničky. "To byl okamžitý impuls pro muzikálně založenou babičku, která můj hudební vývoj od toho momentu vzala pevně do svých rukou." A tak začala Gabriela chodit do houslí. Nejkrásnějším zážitkem byla návštěva cukrárny po hodině, kde dostávala za odměnu punčový řez. Když byla malá a hrávala s maminkou písničky, cvičení ji bavilo. Když převzala otěže babička, Gabriela musela každé odpoledne od dvou do šesti cvičit. Neodmlouvala. Ale hrozně záviděla dětem, které si mohly hrát venku. Jedině v létě na chatě si užila trochu volnosti. Housle si ale musela vzít i pod stan na Orlík a na Lipno. Cvičila ve společnosti kvákajících žab. "Ty čtyři hodiny denně mi nikdo neodpustil!" A k tomu všemu docházely za Gabrielou do bytu studentky (aby nemusela nikam chodit a mohla cvičit) a učily ji tři světové jazyky.
Do velkého světa se dostala Gabriela zásluhou hudebního vydavatelství Supraphon, které se jí ujalo. Když natočila CD, objevila se poměrně nezvyklá myšlenka natočit klip na vážnou hudbu. První šťastnou byla Dagmar Pecková a po ní Gabriela. " Užila jsem si .spoustu legrace. Ačkoli venku bylo třicet ve stínu, točilo .se a prostorách sladovnických ,sklepů v Podbabě, uvnitř bylo pár stupňů nad nulou a já jsem mrzla dva dny v letních šatech. " Natáčení se zúčastnili i známí lidé, kteří hráli Gabrielino publikum: Václav Hudeček, Veronika Žilková, Luboš Brabec a Boris Hybner jako policajt, který jí jménem zákona bránil v produkci. V komparsu nechyběl ani skinhead! "Vždycky večer jsem byla zmrzlá jako drozd a vzpamatovávala jsem se ve vaně plné horké vody: A prsty mne vůbec neposlouchaly! Ještě že jsem nemusela doopravdy hrát!"
Loni ukončila Gabriela studium na AMU a najednou se stala svým vlastním pánem. Ze začátku vůbec nevěděla, co s časem. Nakonec ho naplnila tradičně: začala se více věnovat svému příteli. Odstěhovala se do malého domečku v křivoklátských lesích. Začala ho zařizovat a těší se, až si udělá malou zahrádku. "Hrozně rádi jezdíme na horském kole a tam, co bydlíme, je příležitostí k projížďce habaděj! A musím podotknout, že mám ve filharmonii ještě dalších devět chlapů! Všech deset, Kolegium českých filharmoniků, se mnou hrává, ale jenom s jejich šéfem chodím! "