"Když mě něco trápí, sednu na koně a všechno to doslova vyjezdím. "Do stájí to Gabriela z domku u Prahy, ve kterém teď bydlí, nemá daleko. Je tady nejméně dvakrát týdně. Jezdí na různých koních, ale nejraději na vysoké klisně, která je velmi rozvážná: "Občas se po mně ohlédne, jestli je všechno v pořádku, a zase si dál užíváme jízdu, " pochvaluje si Gabriela. "Kůň byl to první, co jsem začala kreslit jako malá holka - samé hranaté koně jedním tahem. " Jezdit ale tehdy nesměla. Rodiče se strachovali, aby si zraněním neohrozila svou hru na housle. Její hudební talent byl už odmalička nepochybný. "Teď, když jsem soběstačná, jsem si splnila sen. Ale na ruce si pořád dávám pozor. " Gabriela Demeterová tuší, že lásku ke koním má v krvi po dědečkovi. Jako soukromý kovář v Maďarsku byl výborným znalcem koní a uměl zaskočit i za veterináře.

S KÝM MAČKÁ HQUSLISTKA KLAPKY?
Hudba v Gabrielině rodině žije už několik generací. Houslemi se živili i její pradědeček a babička. Rodiče sice nejsou profesionálové, ale mají k hudbě vřelý vztah. Houslistkou je i starší sestra. Když proto u čtyřleté Gabriely zjistili, že má hudební sluch, vyvíjel se její talent v příznivých podmínkách. Dosáhnout úspěchu ale není snadné, a udržet si špičkový umělecký výkon trvale je ještě mnohem těžší. "Hlavně se člověk nesmí ze sebe zbláznit, když o něm začnou psát. Musí si zachovat pokoru vůči hraní a denně dřít jako dřív, " říká Gabriela. Při svých cvičeních, kdy také různě experimentuje, je nejraději sama. Má proto doma speciálně upravené studio, aby ji nikdo neposlouchal. Gabrielin partner, s kterým žije už několik let, je filharmonikem. "Přítel většinou pracuje i zkouší v Praze, takže když se sejdeme doma, máme dost času na sebe a na to, co nás baví. " A co je baví? Pro uvolnění hrají oba rádi počítačové hry. "Člověk se najednou octne v úplně jiném světě. Nechat se strhnout a ztratit pojem o čase je sice úžasné, ale v pracovním rozvrhu to může znamenat katastrofu. "

RADŠI JEZDÍ ZPÁTKY NEŽ TAM
Gabriela pravidelně konzultuje své umění na Královské dánské akademii. Profesorka, s níž spolupracuje, je už vlastně její kamarádka. "Je to strašně důležité. Vždyť hra na hudební nástroj je z velké části založena na psychice. " Gabriela Demeterová sjezdila s houslemi už skoro celý svět. "Mnozí mí kolegové cestují rádi, já nijak přehnaně. Kamkoli přijedu, musím se především soustředit na koncert, který mám před sebou. Když skončí, obvykle sedím v hotelu a už se těším domů. " Velmi ráda se však vrací do Anglie. Má s touto zemí spojenu krásnou vzpomínku na náročnou Menuhinovu houslovou soutěž, ve které před čtyřmi lety vyhrála všechny hlavní ceny, což se povede málokomu. "Jezdím tam hlavně do městečka blízko Doveru, kde mám přátele. Zvlášť hezký zážitek pro mě byl, když jsem tam už několikrát pro ně a pro jejich sousedy hrála v místním kostele za symbolické vstupné jednu libru - tedy hlavně pro radost."